top of page

ZOE MAZIKEEN VELÁZQUEZ

-Shadowhunters-Season-1-1x08-Bad-Blood-s

01.01. 1995, Detroit, Michigan

KORONERKA VE SLUŽBÁCH
FBI

Hráčka: Katy

POVAHA:
Vystihnout Zoe slovy je jednoznačně nelehkým úkolem. Hovoříme zde o komplikované osobnosti plné pomyslně neslučitelných protikladů. Dáte-li striktně na první dojem, už navždy uvidíte v její maličkosti „tu divnou“ či „tu zvláštní“. Pro ty, kdož se nezaleknou bližšího seznámení, nahraďme tato nelichotivá označení „tou výstřední“ nebo „tou výjimečnou“. Ačkoli se ve vašem vnímání její odlišnosti ve skutečnosti nic nezmění, navenek to vyzní o něco lépe.
Již od narození je považována za silnou, průbojnou, nekonečně zvídavou a nezlomnou osobnost, v jejíž žilách koluje krev dvou rozdílných národů. Vždy o sobě ráda tvrdila, že se jí od biologických rodičů do vínku dostalo to nejlepší z obou světů. Je horkokrevná, temperamentní a vášnivá jako nefalšovaná Kolumbijka; stejně tak rozvážná, hrdá a chladná jako typická Angličanka, byť se navzdory svým kořenům považuje za stoprocentní nefalšovanou rodilou Američanku.
Pyšní se logickým, přímo kalkulativním uvažováním, z čehož plyne určitý osvědčený algoritmus jejího jednání: letmé oťukávání s přísným udržováním zdravého odstupu, seskupení co největšího počtu faktů a informací, důkladný rozbor a následné vyhodnocení všech známých i neznámých rizik. Je nenapravitelná realistka; spoléhající především spíše na fakta a statistiky než na intuici a pocity; a velmi vnímavá vůči řeči těla. Při každém rozhovoru si všímá i těch nejnepatrnějších detailů, které by necvičené oko přehlédlo a je přesvědčena o tom, že oči jsou brány vedoucí do duše, z toho důvodu také udržuje oční kontakt. Oplývá pronikavým, ba až rentgenovým pohledem, který, pojme-li nějaké podezření, ustojí pouze silné osobnosti.
stále nenachází.

Ve svém pracovním životě a kariérním vývoji je zosobněná preciznost a profesionalita; puntičkářství a pečlivost až hraničí s obsedantně kompulzivní poruchou. Do své práce je velmi zapálená a ve vší skromnosti, je v ní zatraceně skvělá. Její soukromý život je toho nicméně přesným opakem, pravděpodobně proto, že nemá nejmenší tušení, co si s ním počít. Neurotický řád, na kterém si v práci potrpí, ztrácí za oponou soukromí na významu a mění se v čirý neřízený chaos, v němž není možné nic předem organizovat ani plánovat. Dalo by se říci, že je jako lidská bytost naprosto nepoužitelná a často se cítí lépe mezi mrtvými než mezi živoucími bytostmi. Nejsilnějšími povahovými rysy a zároveň její neodbouratelnou slabinou a prokletím jsou empatie a soucit. Připočte-li se k tomu trauma z dětství, vznikne kombinace naprosto nevhodná pro milostný život.Co se týká vztahů, nikdy neměla zrovna štěstí, s největší pravděpodobností proto, že tato lamačka srdcí trpí spasitelským komplexem, tj. ať chce či nikoli, nikdy nedokáže odmítnout někoho, kdo potřebuje pomoc a i u mužů, jenž mají šanci překlenout nálepku záležitosti na jednu noc, postupuje prakticky pokaždé stejně. Imponují jí ti, kteří potřebují nějakým způsobem zachránit. Zachrání je a pak je podvede, což má za následek vinu. A to má za následek, že jde zachránit jiného. Navenek nicméně zpravidla působí jako ledová královna, kterou děsí slzy a obecně široké spektrum emocí. Vzhledem ke skutečnosti, že byla vedena k tomu, aby vnímala vlastní slzy jako slabost, stěží je dovede tolerovat u ostatních, obzvlášť jsou-li způsobené nějakou banalitou. Na traumatické události, tragédie a jiná neštěstí reaguje, aniž by nad tím měla kontrolu, poněkud nezvykle –úsměvem, byť tedy poměrně křečovitým. Je to její obranná funkce. Dalo by se říci, že je mírně nevyrovnaná a nesmí se na ni tlačit ani jinak naléhat, v opačném případě umí být velmi nepříjemná. Přestože je velmi sečtělá a disponuje záviděníhodnou slovní zásobou, téměř nikdy nedokáže naleznout ta správná slova ve správný čas, není tedy výjimkou, že při vypjatých situacích působí netaktně či naopak poněkud nesměle. Pakliže je nervózní či napjatá, své vyjadřovací schopnosti ztrácí úplně. Nebýt těchto maličkostí, byla by skvělou vyjednavačkou.Zoe je rovněž živoucím důkazem toho, že vzhled může klamat. Její drobná, na pohled křehká postava a skřítkovský obličej mylně připomínající výraz raněného zvířátka zahnaného do kouta vzbouzí v ostatních ochranářský instinkt. Aspoň dokud nepromluví. Cynická, sarkasticky smýšlející bytůstka vyžívající se v ironickém, mnohdy až morbidním humoru a uštěpačných poznámkách se v ní nezapře. Není radno pustit se s ní do hádky ani jiné výměny názorů. Kromě umění v podobě pohotového oponování v ní tkví nepotlačitelné nutkání mít poslední slovo. Obvykle toho moc nenamluví, ale často je i ta trocha zcela dostačující, neboť nemá filtr. Vždy řekne od plic, co si myslí, bez ohledu na to, koho tím zraní a jiné následky. Většinou o tom ani dlouho nepřemýšlí, její prořízlá ústa instinktivně perlí dřív než se stačí zarazit. Upřímnost je sice chvályhodná vlastnost, která se v dnešní době příliš nevidí, avšak tato brutální forma bývá spíš ke škodě než k užitku. „Cona srdci, to na jazyku“ v jejím případě nabývá nových rozměrů. Je tvrdohlavá; až to hraničí s arogancí; umíněná, škodolibá, ješitná, zlomyslná, panovačná, nepředvídatelná a velmi marnivá. Umí-li něco zcela nepřekonatelně, pak udělat dojem a vzbudit v lidech zájem. Má vybraný vkus a je samotným ztělesněním extravagantní elegance. Navzdory tomu nelze zpochybňovat její mimořádnou inteligenci a takřka geniální mysl, byť je někdy chytrá až příliš pro vlastní dobro (a nezdráhá se dávat to dost často najevo, přičemž zpochybňuje v jejích očích jen stěží průměrnou inteligenci lidí ve svém okolí).Trpělivost se neřadí mezi její silné stránky. Frustruje ji, jestliže někdo s něčím začne a nedokončí to, ať jde o cokoli a rozčiluje ji, když jí někdo nerozumí (s čímž se setkává takřka denně). Jestliže po něčem zatouží, chce to hned. Žije s nepříjemným pocitem, že celý život něco hledá, aniž by věděla co, přičemž ji vnitřně ubíjí, že to

MINULOSŤ:
Zoe Mazikeen Velázquez je žena s pestrou minulostí, jíž doprovází smrt jako věrná kamarádka od prvního nadechnutí. Byla prvním novoročním dítětem roku 1995. Narodila se 1. ledna, jen pár minut po půlnoci, v poněkud drsné čtvrti v Detroitu, do kulturně smíšené katolické rodiny. Jakožto jedináček měla svou budoucnost prakticky předem naplánovanou. Její rodina vlastnila pohřební ústav a potomci mohli být tradičně buď pohřebáci anebo kněží. Zoein otec byl nekompromisní muž na tradice dbající, z toho důvodu svou dceru učil rodinnému řemeslu od útlého dětství. To vše se ale změnilo krátce poté, co oslavila své třinácté narozeniny. Tehdy započalo nejtěžší období jejího života, neboť v krátkém čase přišla o oba rodiče. Jako první zemřela její milovaná matka. S nemocí bojovala po dlouhá léta, v průběhu kterých o ni dcera v rámci svých dětských možností láskyplně pečovala, až nakonec svůj boj vzdala a podlehla. Svému otci pomáhala i s přípravou na její pohřeb, jakkoli morbidní se to zdá být. Oba chtěli odvést tu nejlepší práci, což se podařilo. Ještě té noci usínala s vědomím, že na všechnu bolest, kterou cítí, není sama. Chápala, že smrt se stala pro její mámu vysvobozením. Navíc jí zůstal ještě táta... aspoň do následujícího rána, kdy našla jeho bezvládné tělo bez náznaku života na krví nasáklé pohovce v obývacím pokoji. O život se připravil sám. Poručníkem se stal její strýc, matčin mladší bratr, ne zrovna o moc starší než ona sama, byť samozřejmě plnoletý. Nebýt poměrně značného dědictví, s nímž mohl pod záminkou jeho správy disponovat, pravděpodobně by na to nikdy nepřistoupil. Řekněme jen, že to nebyl zrovna příkladný vzor hodný následování, nicméně dal jí pár cenných životních lekcí. Předně ji naučil, že žije ve
světě, kde ‚pes žere psa‘, tudíž za žádných okolností nesmí dát najevo slabost. Když se tak stane, vždy se najde někdo, kdo jí zneužije ve vlastní prospěch.
O této etapě svého života nikdy nemluví. Když je ve výjimečně dobré náladě, příliš osobní otázky umně odráží vtipnými komentáři či odvede řeč jinam, jindy tyto výzvědy odbyde frázemi ve stylu: „To teď není důležité,“ či „O tomhle se teď přeci nebavíme.“
Střední školu absolvovala ještě ve svém rodném městě. Vzhledem k její studijní nevytížitelnosti jí bylo umožněno složit dílčí zkoušky z povinných předmětů rozvržených do celého studia a maturovat – spolu s řádnými maturanty – již na konci druhého ročníku, načež nastoupila na lékařskou fakultu univerzity v Outlaw City, kde studovala současně obory medicínu a forenzní psychologii. Ačkoli to nebyla univerzita, která by byla v jejím seznamu na té nejvrchnější příčce, neměla na vybranou. Bylo jí pouhých šestnáct let a musela se podřídit plánům svého poručníka. Absolvovala ji s úplným vyznamenáním a promovala s červeným diplomem, jako nejlepší z ročníku. Praxi vykonávala v nejprestižnější z místních nemocnic, kde rovněž úspěšně složila
příslušné atestace. Examinátorem při praktické zkoušce jí byla významná osobnost v oblasti soudního lékařství působící mimo jiné jako lékařský referent pro FBI, na jehož doporučení jí byla touto institucí nabídnutá pozice asistentky hlavního koronera přímo v Outlaw City, kterou po delším zvažování přijala. Původně ostatně měla v plánu vycestovat a nabírat nové zkušenosti v cizině, přesvědčila ji nicméně skutečnost, že pakliže se na určitý čas upíše, zaplatí za ni studentskou půjčku, bez níž se neobešla ani navzdory plnému stipendiu. Osvědčila se natolik, že když po dvou letech odešel do zaslouženého důchodu, povýšila na jeho pozici. Ostatně, pozice koronera ve městě s nejvyšším počtem vražd a zločinů obecně na území Spojených států logicky není zrovna žádaná.
Kromě provádění pitev obětí, určování příčiny smrti a dalších povinností plynoucích z její profese vytváří rovněž psychologický profil všech potenciálních podezřelých nebo zločinců, zkrátka všech možných pachatelů každého případu.

ZAUJÍMAVOSTI:

  • Zoe je obdařena tzv. eidetickou pamětí, což se dá považovat za dar stejně jakož za prokletí.
    Vzhledem ke své pestré minulosti a své profesi je zřejmé, že není žádný cimprlich a nebojí se
    ušpinit si ruce, nicméně i přesto ji poměrně často provázejí noční můry, neboť mnohé výjevy – ať
    už je vnímá jakkoli neosobně – ji poznamenaly více než jiné, z toho důvodu toho příliš nenaspí a
    čas od času si pomůže pár sklenkami dobré whisky či vína.

  • Je nepřekonatelná v hazardních hrách, s ohledem na umění neproniknutelného výrazu a schopnost
    nevinného podfukářství. Ovládá znakovou řeč a dokáže odezírat ze rtů. Naučila se to od své matky,
    která krátce po Zoeině narození vinou nemoci ohluchla.

  • Neboť je skutečně drobné stvoření, kompenzuje si svou výšku vysokými podpatky, které jsou,
    spolu s výraznými rtěnkami, rovněž jejím poznávacím znamením. Pokud zrovna není na pláži; což
    se stává asi tak stejně často, jako že sportuje, to v překladu znamená nikdy, neboť neumí plavat a
    logicky se tak vyhýbá takovému množství vody, v němž by se mohla utopit; není možné, abyste ji
    spatřili v nízkých botách. Potrpí si na perfektně padnoucí oblečení z kvalitních látek (s ničím
    menším se nespokojí) a extravagantní neobvyklé šperky.

  • Má své zaběhlé rituály. Nesnáší rána, natož pak násilná probuzení (míněno budík či jinou formu
    probuzení než samovolné). Není radno na ni mluvit, dokud si nevypije svou první (z mnoha) ranní
    kávu a nepřečte denní tisk. Na kávě je prakticky závislá. Popíjí ji po celý den v nezdravém
    množství, navíc příliš silnou pro obyčejné smrtelníky. Když je nervózní nebo ve stresu, její dávku
    neúměrně zvyšuje, až se celá třese a srdce jí bije rychleji než kmitají křídla kolibříka při letu.

  • Obecně je Zoe plná podivností. Povídá si sama se sebou a když si nedá pozor, mnohdy i nahlas.
    Zatím nenašla odvahu zmínit se i o tom, že si také odpovídá. Existuje-li něco, co bytostně nesnáší,
    pak jsou to různé zdrobněliny, přezdívky a zkomoleniny jejího jména, v čele se zvířátkovským
    oslovením. Pakliže z nějakého důvodu nabude dojmu, že něco není skutečné, respektive se
    potřebuje přesvědčit, zda to skutečné je, začne štípat nejbližší osobu, nikoli sebe.

  • I někdo jako ona má své guilty pleasures, jež ji činí o něco lidštější: filmy se superhrdiny (přičemž zpravidla straní antihrdinům či padouchům); fantasy a sci-fi knihy a v neposlední řadě též Elvise Presleyho, sladkosti všeho druhu (o něž se nikdy nedělí) a vanu plnou horké vody s pěnou.

  • Neslaví narozeniny, ty zkrátka padnou za oběť oslavám Nového roku.

  • Zoe již od pohledu nepatří mezi sportovní typy lidí. Má za sebou kurz sebeobrany a bojových umění, jehož se musela povinně zúčastnit, ale poněvadž by při fyzickém konfliktu ublížila spíše sobě než protivníkovi, shodla se s trenérem, že bude nejlepší vždy raději utéct. Své chabé nabyté schopnosti z těchto lekcí nicméně hojně využívá... když se zasekne automat s jídlem či nápoji. Co se týká zbraní, z teoretického hlediska se v nich vyzná, ví, jak fungují a jakou škodu dokážou
    napáchat, ale jejich užívání raději přenechává kompetentnějším osobám. Násilí zcela odmítá, stejně tak naučit se používat něco, co ho prakticky pouze plodí. Její největší zbraní je koneckonců brilantní mysl.

  • Jejím nejcennějším majetkem je nepochybně milované vozítko Chevrolet Impala z roku 1967, jež zdědila po otci, který na něj nedal dopustit a hýčkal si jej snad více než rodinu.

ÚČASŤ NA EVENTOCH:

Bez jména.png
Bez jména.png
bottom of page