MINULOSŤ:
Na svět přišla jako třetí dítě svých rodičů, a to sice chvíli po emigraci rodiny přímo do Outlaw City. Vyrůstala ve vcelku misogynském prostředí, vzorem, že hlavou rodiny je muž a ostatní pohlaví by před ním měla klopit hlavu. Jak jí samotné, tak i její sestře se však taková „idea“ příčila a ostře začala vůči tomuto odpovídat, jakmile přešla do puberty. Za to si vysloužila nemálo pohlavků, ovšem drží se myšlenek ze své vlastní hlavy doteď a považuje je za ty správné. A to, i přestože vyrostla především pod matčinou rukou a je za ty chvíle s ní strávené vděčná. Díky takové výchovy je též báječnou kuchařkou, ba ji to vaření a pečení i baví, ovšem její školy se ubíraly jiným směrem – vystudovala obor malířství jak na střední, tak i vysoké škole. Její otec byl zprvu proti tomu rozhodnutí, ač se Maria zdála být velmi talentovanou, dokud jej nenapadlo, jak by se to vlastně jejich „rodinnému podniku“ mohlo v budoucnu hodit. Chtěl ji tedy předem ozkoušet. Požádal Marii o to, aby rukou okopírovala jeden ze světově známých obrazů tak, aby nešel rozeznat od originálu. Vzápětí ji požádal o ještě dva další, a jakmile byl s její prací spokojen, tak jejímu přání svolil. Tehdy jí takový požadavek přišel poměrně podivný, ale příliš se tím nezaobírala a naprosto tuto vzpomínku vytěsnila ze své mysli. Byla jen ráda za to, že mohla studovat to, v čem je dobrá a co ji baví. O mafii se dozvěděla teprve po úspěšném dokončení studia na střední škole. Ke svému otci ani Flaviovi nikdy neměla tolik blízko, aby si čehosi všimla, ovšem pak tady byl ještě Savio, který byl jejím oblíbencem. Na tom v jednu chvíli postřehla změnu, jako by snad z něčeho zesmutněl či měl až strach, ale nikdy předtím se jej na to nezeptala – do té doby, než věděla i ona sama. Dodnes neví, jak vůbec všechny tyto informace pořádně pobrat a srovnat si je v hlavě, když spoustu zúčastněných zná osobně a považuje je za vcelku dobré lidi. Nicméně ji to nijak neodradilo od provádění „zakázek“, o jež byla později požádána. Teprve za svého studia na vysoké škole začala padělat obrazy ve větším měřítku a též se zúčastňovat schůzí Rodiny, ovšem jen z toho důvodu, aby zajišťovala jejich pitný režim. Zdála a zdá se být totiž důvěryhodnou a stejně tak i mlčenlivou – jako někdo, kdo stejně projednávaným věcem nerozumí, ač by se snažil. Opak je však pravdou. Ona mlčky naslouchá naprosto všemu a též i velice dobře rozumí, jen to na sobě nijak nedává najevo. Proto, že tolik při těch schůzích vnímá, jí vlastní tělo kolikrát dopřeje i bezesných nocí, kdy nepřestává uvažovat o všech těch hrůzách, které kdy byly a také mohou být na jiných stále napáchány. Děsí se toho, že by měla o některé členy své rodiny díky tomuto všemu přijít a zároveň má strach i o život svůj. To velké nebezpečí ji však nijak nenabádá k tomu, aby snad se svou prací skončila či se vydala na úprk a nechala vše za sebou. Mnohem radši by zůstala. Rodina je přeci nade vše.