LUCY REYNOLDS
08.05. 1992, Washington D.C.
Hráčka: Ilmare
CORONERKA / POLICISTKA
POVAHA:
Už od narození, snad bylo jasné, že ona bude neobyčejná dívka. To všechno se prokázalo, když už od školky se zajímala o práci svého otce, ale nejenom to. I když byla usměvavý anděl, spíše to vypadalo jako kdyby se usmíval malý ďábel. Nikdy si nenechala nic líbit, ve studiu vynikala a strašně si oblíbila střelbu, nejenom ze zbraně, tak i z luku. Ale to bylo spíše pro zábavu. Díky tomu, že si dokázala jako žena vyjednat autoritu, byla v tom co dělala dobrá. Bojové sporty, konference, které pořádal její otec, ale také časté návštěvy divadla, pracovní večeře, ale s pár přáteli i večírky. Vždy se dokázala bavit a být společenský typ, ale jakmile se něco posralo, byla mezi prvními, kdo se to snažil vyřešit, protože to už byl její úděl. I když dělala občas problémy, doma to bylo jiné. Tam měl hlavní slovo její otec a jeho slovo bylo zákon. Otce se nikdy moc nebála, ale měla z něj respekt. Nebylo dobré mu vzdorovat. Jednou to zkusila a trest který následoval, se jí vryl do paměti, jak nic jiného. Od té doby, i když bylo vždy veselou dívkou a usměvavou. Zjistila, že některé emoce nemůže dávat najevo. Všem ukazovala jen chlad a tajemno, které jí pomohlo vyhrát v tom co dělala. Jedna z věcí, kterou není nikdo neviděl, byly slzy. Ani na pohřbu svého otce slzu neuronila, jen tam stála a sledovala jeho otevřenou rakev. Bohužel, divadlo pro ostatní. V hloubi své duše se hroutila a byla zničená. Nechtěla ukazovat svojí slabost, jen proto aby si na ni ostatní ukazovali. Musela všem ukázat svoji sílu a oddanost. Jediné, co u ní v životě bude problém, ukázat lásku. I když viděla, jak se její rodiče milují, tak věděla, že ona by jejich lásku chtěla, ale o nu lásku si musí člověk zasloužit, ne si jí jen tak vyžádat.
MINULOSŤ:
Žít v Outlaw city je jedna věc, ale narodit se zde je druhá. Už od raného věku věděla v jakém světě žije a to, že její rodiče nejsou jako třeba její kamarádi na školách. Jenže šel čas a Lucy se začala zajímat o to co dělá její otec. Přeci jen měl doma dost zbraní, které se prostě jen tak nikde neviděli, nebo spíše ona je neviděla. Proto se začala zajímat i více o jeho práci. Být policistou, by mohl být v budoucnu dobrý tah. Jenže matka o tom slyšet nechtěla, ta jí chtěla vidět buď jako zdravotní sestru a při nejlepším jako lékařku.
Čas běžel, z ní se stávala žena, a zájem o zbraně v ní rostl. Bylo velmi těžké s ní vyjít a díky svým rodičům se naučila naslouchat a být správným člověkem.
Studium ji šlo, našla si přátele, jenže co ji zajímalo a celkem dost mrzelo, že její rodina nebyla dost zapálená do toho co dělá. Stále otec po ní chtěl něco aatka něco. Byla tam možná i prvotní láska k jednomu chlapci a ta zmizela jak rychle přišla. Přeci jen mít rád někoho, kdo obchoduje s trávou a bůhví s čím, to rozhodně nechtěla. Proto se rozhodla, že se bude soustředit na studium a praxe. Lásce už šanci rozhodně nedala. Nechtěla se dal trápit a hlavně se zajímat o to co by mohlo být nebezpečné.
Všechno se zdálo krásné, ona při studium pomáhala místní policii, když ji zavolali, že musí jít ohledat jedno misto, kde se nacházel mrtvý muž. Samozřejmě, že tam jela. Přeci jen, i když nemohla být u policie, tak jak chtěla, mohla dělat koronera a tak hned jela na ono místo. Jenže když na místo dojela, už tam byl někdo jiný a ji k tělu nepustili. Po prvotním vyšetření policistů, si neuvědomili kdo to je, až když přijel právě zkušený Koroner a nejlepší přítel jejího otce. Věděla, že je něco špatně. Vnitřní já ji říkalo, že to dopadlo tak jak nikdo nechce V ten den to pro ni mohlo být jen to nejhorší, ale ona tam stála a byla jako solná socha. Nebrečela, pláč byl pro slabé. Tedy jen na veřejnosti. Smrt otce přešla, i když jen pro okolí, vnitřně dál trpěla a tak stejně ji chybělo jen pár měsíců na dodělání školy.
Školu dodělala na výbornou, její matka si po třech letech našla novou známost, což Lucy a ani Jade nepřenesla přes srdce. Bylo jí čerstvých čtyři a dvacet, kdy se stala plnohodnotným koronerem, ale v srdci byla spíše policistkou. Stále bydlí v domě, kde vyrůstala, její matka si sehnala jiného manžela se kterým čeká dítě. Lucy ho nesnáší a nejraději by udělala všechno proto, aby zmizel ze zemského povrchu. Už si našla i byt a má v plánu se co nejdříve odstěhovat. Plat měla dobrý, s tím si mohla pořídit byt, který by byl jenom její a ona se mohla osamostatnit a být dál od svého otčíma. Zvládla si pořídit ještě psa a kamaráda ke své práci a pro nudné a smutné večery, Byl jestě štěně, ale Bastien byl její miláček a tak i s ním mohlo následovat stěhovaní a začátek něčeho nového.
