MINULOSŤ:

Zda má Jackovo datum narození spojitost s obdobím Halloweenu a jakési ponuré, temné a zlověstné atmosféry, o tom by mohl hloubavě přemýšlet možná jedině nějaký filosof a hluboký myslitel. Ve skutečnosti bylo Jackovi úplně ukradené, v jakém dni se narodil, hlavně, že mohl uspořádat pořádnou oslavu podle svého gusta. Žádné angažování rodičů, hezky pěkně vlastní organizace a od toho se odvíjel i finální výsledek. Moc rád se obklopoval dětmi a rozhodně měl už ve školce spoustu kamarádů a malých obdivovatelek. Hrál si na malého ctitele, posílal děvčatům psaníčka i vzdušné polibky. Každý týden se držel za ruku s jinou dívkou a nezpochybnitelně mohl každý potvrdit, že to byl zkrátka malý frajírek.
Ve velké škole to nebylo jiné. Již zpočátku se snažil prorazit i mezi staršími spolužáky, ale ne vždy se mu představy promítaly do reality tak, jak by si přál. Prvním kamenem úrazu byly chudé poměry, ze kterých pocházel. To, jak si dokázal nastřádat dostatek peněz na husté oslavy narozenin netřeba rozvádět. Bědovat nad lehčí peněženkou mohli neopatrní chodci, zatímco Jack se radoval z úspěšného lupu. Malý zlodějíček, to byl také, ale vždycky mu to nějakým zázrakem prošlo. Nejspíše za to mohla ta čistá nevinnost vepsaná v dětské tváři. A oči? V těch se ztrácel kdekdo.
Nicméně se nevyhnul šikaně, s níž nevěděl, jak se správně vypořádat. Když si postěžoval dospělým, byl za bonzáčka. Když si to nechal nějaký čas líbit, zlé děti přitvrdily. Proto se jednoho dne Jack rozhodl úder oplatit. Nikdo nemohl říci, že by se nesnažil najít jiné východisko, ale nakonec ho přeci jen zahnali do kouta a v takový okamžik už nebyl schopný ničeho jiného, než se svým trýznitelům postavit. A protože to byl chytrý kluk, vybavil se a z domova si na ně v batohu přinesl máminu pánvičku. Šikanátoři odcházeli s krvavými šrámy a boulemi na hlavách, Jack zase s napomenutím, což mu později doma vynahradila veliká pochvala od táty. Bylo to zvláštní, ale zrovna tento incident tyhle dva spojil a oni si rozuměli víc, než kdy dřív.
Dále Jack proplouval školou víceméně v pohodě. Sem tam nějaký flirt, rvačka nebo zakázaná pařba, ale dokázal úspěšně odmaturovat a to se počítalo ze všeho nejvíc. Neštěstí na sebe ale nenechalo dlouho čekat. Důležitá, ovšem také velmi smutná událost, která dost ovlivnila jeho další roky života, byla otcova tragická autonehoda. Prostě byl ve špatnou chvíli na špatném místě a schytal to od dobytka, který nejen, že porušil dopravní předpisy. Byl to také pěkný bastard s bohatou kriminální minulostí. Možná tomu tak chtěl osud, možná to byla jen jedna velká shoda náhod. Protože ten smutný den, kdy Jack přišel o tátu, byl také dnem velmi důležitým pro jeho maličkost. Společně jako rodina měli oslavit jeho přijetí na policejní akademii. Ač to možná z povahy tohoto blonďáka nedává smysl, priority v životě měl ujasněné poměrně striktně. Kariéra byla jedna věc, ale rozhodně za sebou chtěl zanechat nějaký odkaz. Výsledky, co budou vidět. V osobním životě mohl dělat jednu kravinu za druhou, chlastat, rvát se, utrácet… ale práci si musel udržet, bez ohledu na to, jak hluboko v prdeli by se mohl ocitnout.
Studium na univerzitě zdárně dokončil a jeho odhodlání chytat zločince a pomstít se všem těm idiotům za zmařený život otce bylo více než veliké. Jasná vize, motivace také nechyběla, ale hořká pachuť reality mu uštědřila facku jen, co nastoupil do terénu. Nejenže si představoval více akce a pochůzky za doprovodu zkušenějšího kolegy mu vyloženě otravovaly život, ale to potřebné zapálení do práce se vytratilo ještě dřív, než stihl poprvé nasadit nějakému kriminálníkovi pouta. Jednoduše se přemotivoval a všechna ta snaha při studiu mu byla k ničemu. V hlavě to měl, ale nedokázal se do své role vžít. Nedokázal být tím Jackem s ohnivou povahou, jakého každý znal.
A tak učinil razantní, ale vcelku potřebné, rozhodnutí. S prací u policie sekl a nastoupil k armádě. To, jak velmi brzy zjistil, byla trefa přímo do černého. Volba, jakou v životě potřeboval, aby se zase našel. Zažil toho hodně a nejméně stejně tolik se ve službách armády Spojených Států naučil. Začínal u mariňáků, absolvoval několik výsadků v Afghánistánu a dokonce si i zalétal a nabral zkušenosti jako bojový pilot. Ve stíhačce to byl úplně jiný život. Pohled na svět, jaký dosud nezažil. Když přetížení stoupalo a úspěch celé akce závisel jen na několika konkrétních vteřinách. To si Jack zatraceně užíval a byl by u Air Force i vydržel, ale slovo dalo slovo a jeden hec jen tak z legrace ho nakonec poslal na nábor k SEALs. Fyzickými i psychologickými testy zdatně prošel a otevřela se mu další etapa života. Dost velká jízda, kde zkušenosti sbíral s každou novou operací. Sám sebe překvapil schopností pracovat v týmu. Skupina několika nezlomných mužů, kde se jedna jediná chyba trestala cenou nejvyšší. Ti hoši se stali jeho bratry a Jack byl ochotný za svůj tým dýchat i položit život. Pozice ve speciální jednotce ho zocelila a připravila velmi surové obrazy reality. Nešlo jen o země sužované válkou. I v moderních a vyspělých státech se zločin rozmáhal a on byl nucen mnohokrát činit velmi těžká rozhodnutí. Výslechy byly jednou z těch lehčích věcí, kterým musel v takhle drsné práci čelit. Ztrácel kolegy, likvidoval nepřátele a byl přesvědčen o tom, že takhle nemůže žít věčně. Ne s plány, které do budoucna měl. Prvním hřebíčkem do rakve kariéry elitního vojáka byla drastická smrt Jackova buddyho. Kluka a kamaráda, se kterým absolvoval výcvik a společně měli i to štěstí, že se dostali do stejného týmu. Mnohaletý boj s terorismem si však bral až příliš mnoho dobrých mužů i žen. Nikdo se neptal, s tím musel každý nasazený voják počítat.
Na rozhovor s Andrewem těsně před sestřelením jejich helikoptéry ale Jack do smrti nezapomene. Byla to přesně ta chvíle, kdy si v jeden okamžik slibovali velkolepou rozlučku se svobodou, kterou hoši pro Jacka plánovali a v ten další se již hrabali z trosek rozsekaného vrtulníku. Andy byl na místě mrtvý a Jack si, jako již podruhé v životě, vzal do hlavy pomstu. Nepoučil se z předchozích chyb, prostě chtěl dostat ty bastardy, co mu zabili kámoše.
Jenže nic se nemohlo opakovat dvakrát. Morris se zařekl, že další pohřeb, kterého se účastní, bude jen a pouze jeho vlastní. Poslední akce, kterou absolvoval pod záštitou americké armády, se nesla ve znamení nelítostné přestřelky. Koupil to a bohužel ne pouze jednou. Z bojiště byl transportován rovnou na sál a z nemocnice se vracel až po dlouhých týdnech. Přišel přitom o ledvinu a odnášel si i mnoho šrámů a jizev. Navíc, sotva co se probudil z narkózy a začal opět vnímat svět kolem sebe, zjistil, že mu mafie v rodném městě zabila bratra. Benji byl sice problémový kluk, ale v sedmnácti letech měl celý život před sebou a Jack jen stěží věřil tomu, že by jeho brácha užíval tvrdé drogy. Pitva ukázala předávkování heroinem, ale kde byla pravda? V Outlaw City se nedalo věřit nikomu a ničemu. Z toho důvodu se Jack vydal zpátky ke kořenům. Nejprve otec, potom bratr. To už nemohl nechat být.
S poctami opustil armádu a jen, co se zotavil alespoň fyzicky, protože do hlavy vám logicky nikdo nevidí, zkusil to místní policie. Dostal se k OCPD a v roli detektiva mohl začít vyšetřovat vraždy tak, jak si před lety na střední škole vysnil. Do třetice všeho dobrého i zlého… tak už by to konečně mohlo vyjít, ne?